V mládí si získal pověst jednoho z největších brankářských talentů českého hokeje. Jako kladenský odchovanec reprezentoval Ondřej Pavelec svůj mateřský klub v NHL i národním týmu, kterému později pomohl ke zlatu na domácím mistrovství světa již jako trenér gólmanů. Ve stejné roli pokračuje také v Kladně, kam se vrátil po více než 20 letech. „V případě Kladna nebylo nad čím dlouze přemýšlet,“ prozradil člen nového realizačního týmu Rytířů.
Do Kladna se vracíš po takřka 22 letech. Věřil jsi někdy dříve, že bys jednou mohl být opět součástí mateřského klubu?
Nejsem typ člověka, který by úplně plánoval. Věci, které řeším, většinou přijdou hrozně rychle a jiné naopak ještě rychleji odcházejí, ale to záleží na situaci. V Kladně jsem se narodil a vyrostl. Když jsem pak z klubu odešel, událo se v něm i mém životě hrozně moc věcí. Každopádně to dopadlo tak, že jsem zpátky.
Hodně tě lákalo trénovat brankáře i na extraligové úrovni?
Moje možnosti přicházely postupně. Když jsme dělali u dvacítky, soustředil jsem se na dvacítku. Později to samé platilo i u reprezentačního áčka. Nikdy jsem možnost trénovat v lize moc neřešil. Na druhou stranu během působení u reprezentace jsem se potkával s extraligovými trenéry, kteří mi vždy vyšli maximálně vstříc, když jsem něco potřeboval. Když se naskytla možnost jít do extraligy, řekl jsem si, proč ne. Neříkám, že jde o nějaké vyústění situace, ale většinou začínáte v extralize a až pak v reprezentaci. Udělal jsem to trošku opačně. Je to pro mě nová zkušenost. Neříkám, že je to něco úplně jiného, ale rozdíl samozřejmě vnímám. Uvidíme, jak to bude vypadat.
Hrál roli při tvém návratu fakt, že ses v Kladně sešel s téměř všemi kolegy z reprezentace?
Samozřejmě, když s někým spolupracujete delší dobu a funguje to, není důvod to nějak roztrhávat. Z Kladna pocházím, takže pro mě šlo přirozeně o úplně jiné rozhodování než třeba u Radima (Rulíka). Ale jak říkám, neměli jsme důvod něco trhat. V klubu se k nám navíc přidali další lidi, co tu byli dřív. Myslím si, že společně to může fungovat.
Dýchla na tebe nostalgie po prvním tréninku na kladenském zimáku?
Říkal jsem Radkovi (Jirátkovi), že na malé ploše jsem stál při tréninku po nějakých 22 letech (usmívá se). Jinak jsem ovšem na Kladno chodil. I když jsem hrál a později trénoval jinde, na ledě jsem několikrát byl. Chodil jsem i na zápasy a tréninky, takže to není úplně tak, že bych se tady objevil zčistajasna. Spoustu věcí se v Kladně změnilo a mění a já úplně na nostalgii nejsem, protože jsme do toho vlastně skočili a hned jsme trénovali, ale uvidíme. Každopádně jsem rád, že jsme tady. Jsem zvědavý, jaké budeme mít výsledky.
Říkal jsi, že moc neplánuješ. Na druhou stranu, uvažoval bys o jiné nabídce z extraligy či jiné soutěže, kdybyste se s kolegy nesešli u Rytířů?
Těžko, velmi těžko. Nikdy neříkám nikdy, ale ta možnost vlastně ani nebyla. Když jsme ještě v reprezentaci řešili, co bude dál, byla varianta, že bychom pokračovali ještě další dva roky. Po olympiádě jsme se ale rozhodli, že pokračovat nebudeme. K reprezentaci navíc přišel nový realizační tým, takže to ani nebylo na stole. Řešili jsme jenom Kladno, které se jako klub nadále posouvá. Hodně záleželo i na ostatních klucích, se kterými jsem pracoval u reprezentace. Když řekli, že do toho jdou, šel jsem taky. Rytíři se jako klub čím dál víc posouvají. Z domova to mám navíc kousek, plus tu mám rodinu. Nebylo tedy nad čím dlouze přemýšlet.
Kladenské gólmany máš na starosti společně s Radkem Jirátkem. Jak jsi zatím spokojený s touto spoluprací?
Pro mě i pro klub je Radek v tomhle stěžejní osoba. Jak už jsme se bavili, byl jsem u reprezentační dvacítky a později taky u áčka. V klubu fungujete jinak. Je to o každodenní práci. Bylo tedy hned jasné, že budu spolupracovat s Radkem. Jiná varianta se ani neřešila. Věřím, že naše spolupráce bude fungovat, protože máme tak nějak stejný pohled na hokej. Přece jen se známe dlouho. Radek je v extralize už delší dobu, působil u mládežnických reprezentací a přes léto se věnuje dalším gólmanům. Pomáhá i Vladymu (Danielu Vladařovi) a podívejme se, kde nyní chytá.
Sedli jste si tedy hned? Ptám se, protože v extralize nebývá běžný tandem trenérů brankářů.
Myslím si, že v Americe i Evropě je to naprosto normální věc. Navíc s námi spolupracuje i trenér gólmanů z akademie. Jsou to propletené věci. Kategorie jsou samozřejmě rozdílné, ale pokud klub chce fungovat, lidi musí být na jedné lodi. Neříkám, aby měli stejný názor na hokej, ale i rozdílné názory jsou potřeba. Komunikace mezi trenéry je důležitá. Ve světě už to začíná fungovat. Neříkám, že to v Česku bude taky všude, ale u nás se to takhle vyvinulo. Nevidím jediný důvod, aby to nemohlo fungovat. Vždy je to přeci hlavně o domluvě.
A jaký je tvůj dojem z kladenských gólmanů?
Kluky nějakým způsobem známe a víme, jak fungují. Myslím si, že jsou výborně připravení a v brance budou parťáci. Může v ní sice vždy chytat jenom jeden, ale hokejový život je takový, že druhý den může být úplně všechno jinak. Zatím je brzy na nějaké bližší hodnocení. Kluci už něco odchytali a pokračují v tréninku. Všichni makají a uvidíme, jak se to rozjede.
Jak tě vlastně profesně posunulo angažmá u hokejové reprezentace?
K áčku jsem šel po roce u dvacítek. Bylo to všechno ohromně rychlý. Hodně mi pomohlo, že jsem měl zkušenost s reprezentací už jako hráč. Ať už díky olympiádě, nebo mistrovství jsem věděl, co mě tam čeká. Na druhou stranu z pohledu brankáře pořád přemýšlíte jenom nad chytáním, zatímco jako trenér se na to díváte jinak. Turnaj je rychlý a hraje se dost zápasů, kolikrát dva za sebou, což je pro hráče i trenéry dost náročné. Mě posunula už jen účast na poslední olympiádě, kde se sešli nejlepší hráči z NHL. Každý nový den je nová zkušenost a možnost učit se. A nejsou jenom dobré, mohou být i špatné zkušenosti. Všechno je hlavně o detailech. Tohle nikdy neskončí a já to tak beru.
