„Jako všichni Kladeňáci jezdívám často okolo a přišlo mi nedůstojné, že už umělecké dílo vykukující z křoví není téměř vidět. Nechala jsem tedy kolem plastiky, která byla instalována v roce 1981 a oslavila čtyřicet let, odstranit přerostlá křoviska a sochu nasvítit,“ uvedla náměstkyně primátora Petra Melčová. „Růže z Lidic teď může být důstojnou připomínkou faktu, že v roce 2022 uplyne osmdesát let od takzvané druhé heydrichiády, období nacistického teroru po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jehož zrůdným důsledkem bylo i vypálení nedaleké obce Lidice v červnu 1942. A to samozřejmě není jediné velice smutné osmdesátileté výročí z 2. světové války, které si letos připomeneme, třeba i u Růže z Lidic,“ doplnila náměstkyně.
Na Růži z Lidic pracoval v letech 1968 až 1972, kdy se, nešťastný z událostí roku 1968, uzavřel na rodinné chalupě v Petrovicích na Příbramsku. Z předchozí realistické tvorby jako kdyby v tomto díle nic nezbylo, v bronzu a železe se tak objevují abstraktní tvary typické pro 60. léta. Bylo realizováno pro Dům československo-vietnamského přátelství v Haiphongu (1987). Dnes jeho varianta z tombakového plechu stojí na sídlišti Sítná II. V tomto roce ji jako významnou památku města označí informační deska.
Miloš Zet studoval na Státní odborné keramické škole v Bechyni, Škole umění ve Zlíně, Akademii der bildenden Künste ve Vídni a po válce na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Karla Pokorného, Jana Laudy a Otakara Španiela. Zabýval se monumentální figurální tvorbou a sochařským portrétem, ale i pracím pro architekturu. Jeho známou plastiku Mládí (1963) jsme mohli do roku 2018 vidět před Starým purkrabstvím na Pražském hradě, socha s názvem Schoulená zase zdobí nádvoří paláce Platýz na Národní třídě v Praze.
