Společně s příchodem jara si křesťané připomínají ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Základem pro určení data konání Velikonoc se stalo umučení Ježíše Krista, ke kterému došlo v době po jarní rovnodennosti, ovšem dříve, než nastal první jarní úplněk. Boží hod velikonoční se tedy slaví první neděli před prvním jarním úplňkem a datum Velikonoc se pohybuje od 22. března do 25. dubna.
Zatímco pro ostatní vrcholí svátky jara Velikonočním pondělím, křesťané je začínají slavit mnohem dříve. Vše začíná Popeleční středou, která zahajuje čtyřicet dní půstu. Teprve o páté postní neděli se během obřadu připomíná Ježíšova smrt. Poslední nedělí je Květná, která připomíná Ježíšův příjezd do Jeruzaléma. Jako připomínka toho, že ho lidé vítali a mávali mu palmovými větvemi, se posvěcují v kostelích ratolesti, u nás především kočičky.
Nejdůležitější dny Velikonoc jsou Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, kdy vrcholí slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Zelený čtvrtek připomíná poslední večeři Ježíše s jeho učedníky. V tento den se také světí oleje, které se během následujícího roku používají při udílení svátostí.
Po Zeleném čtvrtku přichází Velký pátek. Ten je dnem přísného půstu a připomíná Ježíšovu křížovou cestu a smrt, kterou na sebe vzal hříchy celého světa. V tento den je zakázáno jíst maso, neslouží se mše a křesťané se scházejí, aby uctili kříž.
Bílá sobota připomíná Ježíšovo přebývání v hrobě, noc ze soboty na neděli je nazývána Velkou nocí a znamená vyvrcholení velikonočního týdne. Neděle připomíná nejdůležitější událost křesťanské víry, kterou je Ježíšovo zmrtvýchvstání.
Pondělí velikonoční oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Původně se Velikonoce slavily i během celého následujícího týdne po nedělní oslavě zmrtvýchvstání. Postupně tato tradice upadala, až zůstalo jen Velikonoční pondělí a s ním lidové zvyky spojené s oslavami příchodu jara.
S Velikonocemi je spojeno množství zvyků, například malování vajíček. To mělo začít už tehdy, když Ježíš se svatým Petrem chodili po světě. Když přišli do jednoho statku, poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla ani skývu. V tom uslyšela kdákání slepice, seběhla ke kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést pohozené skořápky, ty však byly zlaté. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.
Pomlázka má tradici v předkřesťanských dobách. Mladé, mízou se plnící větvičky byly symbolem plodnosti. Vyšlehání mělo zajistit zdraví, štěstí a píli.
