ČR - Vláda ve středu 16. srpna projednala návrhy zákonů, které by měly v českém právním řádu zakotvit hromadné žaloby.
V současné době je totiž dost obtížné pro samotného spotřebitele se soudit s nepoctivou firmou. Je to je zdlouhavé a stojí hodně peněz i energie. Díky hromadným žalobám se spotřebitelé mohou domoct odškodnění mnohem efektivněji a také rychleji v jednom soudním řízení s jediným rozsudkem.
Česká spotřebitelská organizace dTest je jednou z nemnoha spotřebitelských organizací, která by se podle návrhů zákonů mohla zaregistrovat k možnosti hromadné žaloby podávat. Ze stížností spotřebitelů, které dTest řeší, je možné již nyní označit podnikatele, kteří by mohli být žalovanou stranou.
Jedním z vážných kandidátů je společnost Vanity Club, s.r.o., která stovkám spotřebitelů nevrátila peníze za zrušený koncert kytaristy Joea Satrianiho, který se měl uskutečnit dne 7. dubna 2023 v Kongresovém centru Praha.
Organizace dTest spotřebitelům za rok bezplatně poskytne více než 50 tisíc rad ve své telefonické a elektronické poradně a ve službě VašeStížnosti.cz. Z dotazů a stížností spotřebitelů je možné si udělat velmi dobrý obraz o otázkách, které spotřebitele pálí.
„V dTestu tak vidíme dříve než jiní, kde spotřebitelé narazili na protiprávní jednání. Pokud se jedná o problém jednoho podnikatele, může se takový podnikatel stát kandidátem na žalovaného v budoucí hromadné žalobě. Za předpokladu, že bude systém hromadného řízení a jeho financování nastaven správně, bude dTest moci využít svých schopností a informací k podání hromadné žaloby,“ uvádí dTest na svých webových stránkách.
Kandidáti na pozici žalovaného rozhodně existují. Organizace dTest například v poslední době registruje velký počet stížností na společnost Vanity Club, s.r.o., která byla pořadatelem neuskutečněného koncertu kytaristy Joea Satrianiho. Spotřebitelé si za nemalé peníze zakoupili vstupenky na koncert, který se neuskutečnil. Pořadatel, společnost Vanity Club, s.r.o., měla a má povinnost jim vrátit zaplacené vstupné, což se dosud nestalo. Spotřebitelé tak mají vůči společnosti nárok, který mohou uplatnit žalobou u soudu. Použití hromadné žaloby by se zde nabízelo, protože nároky spotřebitelů jsou stejného druhu a mají totožný právní důvod.
Na příkladu nároků spotřebitelů vůči společnosti Vanity Club, s.r.o. je možné vysvětlit výhody opt-out systému. „V dTest registrujeme více než sto stížností spotřebitelů na toto konkrétní jednání společnosti Vanity Club, s.r.o. To je ovšem jen špička ledovce. Poškozených spotřebitelů budou vyšší stovky, možná i jednotky tisíc. Pokud bychom mohli žalovat v režimu opt-out, žalovali bychom rovnou za všechny poškozené spotřebitele. V systému opt-in budeme nejdříve shromažďovat nároky každého jednotlivého spotřebitele, přičemž žaloba se může zabývat pouze jejich nároky. Nároky ostatních spotřebitelů zůstanou ve vzduchu. Systém opt-in tak vyžaduje více práce, a tedy i nákladů spotřebitelské organizace, před samotným hromadným řízením, přičemž žalovaný nárok je vždy jen částí celkové povinnosti podnikatele. To je špatně, protože podnikateli se jeho porušování práva spotřebitelů může i přes prohraný soud stále vyplácet. Opt-out (odhlašovací) systém je spravedlivější, rychlejší a lacinější pro spotřebitele a spotřebitelské organizace v pozici žalobců,“ uvádí dTest.
Pro laickou veřejnost je diskuse o budoucí podobě zákonů umožňujících podávat hromadné žaloby pouhou teorií. Opt-out nebo opt-in, financování činnosti žalobců, povinné zastoupení advokátem, to jsou témata, která spotřebitel možná letmo zaregistroval, ale která pro něj neznamenají žádnou podstatnou informaci. Spotřebitele by ovšem mělo zajímat, že konečná podoba hromadného řízení a systém jeho financování rozhodne o tom, zda se vůbec najde spotřebitelská organizace ochotná vstoupit do celého procesu jako žalobce.
Žádná hromadná žaloba se neobejde bez ekonomické rozvahy. Všechny činnosti žalobce v rámci přípravy a vedení hromadného řízení mají své nezanedbatelné náklady. Náklady na udržování systému v pohotovosti, náklady na povinné advokáty, náklady na povinné informování veřejnosti, o kterém bude rozhodovat soud. Navíc, jsou zde i rizika neúspěchu ve sporu, protože výsledek soudního sporu nemůže nikdo předjímat. Rizika hromadné žaloby má nést výhradně spotřebitelská organizace, na spotřebitele tato rizika nepůjde přenést. Nastavení systému a zejména jeho financování je úkolem pro politiky. Na spotřebitelských organizacích zůstane rozhodnutí, zda budou schopné a ochotné do tohoto systému vstoupit.
