Vyplývá to ze Zprávy o vyloučení z bydlení 2024, kterou připravila iniciativa Za bydlení společně s Ostravskou univerzitou. Podle zprávy je Kladno je příkladem města, v němž došlo v posledních třiceti letech k nárůstu bytové nouze a byznysu s chudobou primárně v souvislosti s tím, jak část obyvatel města postupně přicházela o městské (sociální) bydlení.
Zpráva o vyloučení z bydlení vytvořila několik sond do měst, kde je bydlení velkým problémem. Jedna ze sond mířila na Kladno, které je vnímáno je extrémně problémové. Následně uvádíme doslovnou citaci za zprávy iniciativy Za bydlení.
Od roku 2008 začalo docházet k rozvoji byznysu s chudobou založenému primárně na poskytování ubytování v ubytovnách lidem, kteří by jinak skončili bez střechy nad hlavou, protože byli na kladenském trhu se standardním nájemním bydlením (který čítá 5 000 bytů) vnímáni jako rizikoví nájemníci.
Zlatá éra ubytoven vrcholila v Kladně (jako i jinde v ČR) kolem roku 2014, kdy místní pobočka úřadu práce ve městě evidovala 30–40 ubytoven, na které se vyplácely doplatky na bydlení. Ubytovací zařízení vznikala v některých případech velmi živelně, kupříkladu budováním sádrokartonových příček v různých nevhodných prostorách a historických domech – třeba v bývalém Kině Oko, bývalých kancelářích Poldi Kladno nebo bývalém hotelu Merkur. Vyskytly se i humanitární krize – jako v případě ubytovny „Na Kopečku“, umístěné v unimo buňkách, v níž byli obyvatelé odpojeni od vody.
V Kladně bylo opakovaně vyzkoušeno, co se stane, když dojde z různých důvodů k omezení ubytoven, aniž jsou současně uplatněna opatření umožňující zabydlení lidí z ubytoven do standardního bydlení (jako např. garance pro pronajímatele a další podpůrná opatření v bydlení). Když mělo v roce 2019 dojít k ukončení činnosti ubytovny a bytového domu v budově bývalého učiliště v blízkém Libušíně, v níž žilo přibližně 200 lidí (nový majitel chtěl využít budovu pro jiný účel), a v celém Kladně v tu chvíli platila bezdoplatková zóna, nedařilo se přes veškerou snahu najít pro ubytované vyhovující bydlení. Většina z lidí ubytovaných v Libušíně neskončila bez střechy nad hlavou jen díky tomu, že těsně před uzavřením ubytovny v Libušíně došlo v Kladně ke zrušení bezdoplatkové zóny a lidé z Libušína tak mohli být ubytováni v kladenských ubytovnách (kde jich významná část žila před přestěhováním do Libušína).
Během Velikonoc 2019 vyhořela jiná ubytovna, kde žilo přibližně 120 lidí (přestože byla dimenzovaná na 80 osob). Ti nejdříve nouzově přespávali ve školní tělocvičně, následně byli přesunuti na bývalé respirační oddělení nemocnice, aby následně z většiny skončili v různých formách bytové nouze napříč Kladnem. Dalším kritickým obdobám bylo ukončení provozu ubytovny „Americká“ (v září 2019). Do standardního vyhovujícího bydlení se dostalo naprosté minimum obyvatel, většina skončila v různých jiných formách bytové nouze, tj. v nevyhovujícím, nejistém (různé formy přespávání u příbuzných) či extrémně přelidněném bydlení (populace v extrémním přelidnění je v Kladně dodnes jedna z největších v ČR). Jednou z výjimek, kdy došlo k zabydlení některých rodin z bytové nouze do vyhovujícího bydlení, byl příklad rodin, které se dostaly do standardních bytů díky altruistickému podnikateli.
V jeho případě ovšem nebyla přítomná dostatečná motivace řešit sousedské vztahy v místech, kde se jeho byty nacházely, respektive mu scházela podpora udržení bydlení, která se zaměřuje mimo jiné na sousedské soužití (jako např. asistence v bydlení dle návrhu Zákona o podpoře bydlení). Kromě dopadu restrikce výplaty dávek bylo v Kladně možné sledovat i dopady zastropování výše dávek na ubytovny. Jeho efektem nebylo snížení ceny ubytování, ale doplácení nákladů na ubytování z částky na živobytí, dále zvýšení kriminality, lichvy, práce na černo a různých jiných forem vykořisťování populace na ubytovnách. Bytová nouze, byznys s chchudobou a koncentrace extrémně chudé populace do určitých lokalit v Kladně (zejména do těch, kde byly nebo dodnes jsou ubytovny) měla a má dopady i na většinovou společnost – projevují se například konfikty na dětských hřištích nebo snížením pocitu bezpečí obyvatel.
