12. 9. 1944 bylo na Kladně zabito 36 osob. Lidé, kteří se běželi schovat do lesa před nebezpečím, byli usmrceni spojeneckou bombou, která byla odhozena do lesa u závodu Poldi kvůli závadě na letadle.
Osmdesátileté výročí nešťastného náletu se na Kladně v 10.30 připomene pietní akcí čestní stráže Armády ČR a modlitbou za zemřelé arcibiskupa Jana Graubnera.
Sládečkovo muzeum ve Slaném zveřejnilo vzpomínku dispečera z Poldiny huti Miloslav Luksíka: "Na svátek Marie byla v bývalé Poldovce a sousedním závodě Pražsko-železářské společnosti na Kladně vyhlášena dopoledne kolem 9. hodiny příprava na letecký poplach - dlouhé tóny vzduchových sirén. Lidé byli na tyto sirény již dlouho zvyklí, byl to neklamný důkaz převahy spojeneckých leteckých sil, které hluboko v zázemí fašistického Německa ničily důležité strategické objekty. Po vyhlášení přípravy na letecký nálet následovalo obvyklé suché hlášení v rozhlase, že nepřátelské bombardovací svazy směřují na Korutany-Štýrsko (dnešní území Rakouska). Všichni jsme věděli, že se jedná o svazy odstartované z Itálie (v tomto případě ale nešlo o stroje americké 15th Air Force ze základen v jižní Itálii, nýbrž o letouny 8. letecké armády USAF ze základen ve Velké Británii - pozn K. D.), které se obvykle nad Rakouskem rozdělily a směřovaly buď na továrny na benzín v Mostě a u Lipska, nebo na bývalé horní Slezsko, důležité průmyslové centrum."
"Každý z nás tehdy věděl, že během hodiny bude vyhlášen přímý letecký poplach, krátké přerušované tóny sirén, při kterých se hromadně utíkalo z továrny do nejbližšího okolí, nejvíce však do lesa sv. Jana poblíž Dubí a Vrapic. Přelety bombardovacích svazů se během roku 1944 stávaly stále častější a bylo pro nás radostnou událostí pozorovati vysoko letící svazy jako nepochybnou předzvěst pádu nacistické říše…Ten den v dopoledních hodinách jsme jako obvykle po zahoukání přímého leteckého poplachu opustili závod. Většina lidí se uchýlila do zmíněného lesa, netušili při tom, že pro mnohé to bude poslední cesta¨
"Dva čtyřmotorové bombardéry se po přeletu oddělily od svého svazu a vrátily se nad les, kde v té chvíli vyčkávaly tisíce zaměstnanců na konec leteckého poplachu. Vzápětí se ozval zlověstný zvuk podobný rachotu hromu. To se již řítily k zemi letecké bomby, přímo do prostoru zalidněného lesa. Ozvaly se dunivé výbuchy explodujících bomb, které se zaryly do země a utvořily krátery o průměru asi 10 m a hloubce 3 m. Výbuch jedné bomby, která přerazila vzrostlou borovici a explodovala ve vzduchu, byl však strašný: tisíce drobných úlomků jejího ocelového pláště se rozlétlo po okolí a způsobilo strašlivou zkázu. Podle archivních záznamů zůstalo na místě 22 mrtvých žen a mužů, dalších 13 osob zemřelo krátce po té na následky zranění v kladenské nemocnici, kam bylo celkem převezeno 66 osob, z toho 15 žen."
Situace na místě neštěstí byla natolik nepřehledná a otřesná, že se podařilo jen s obtížemi zjistit přesný počet mrtvých a zraněných. Zatímco Miloslav Luksík uvedl 35 mrtvých a 53 zraněných, v Pamětní knize železniční stanice Dubí se píše o 21 mrtvých na místě, 17 mrtvých v kladenské nemocnici (tedy celkem 38 mrtvých) a 49 těžce zraněných, odvezených do kladenské nemocnice, a v "Seznamu mrtvých po náletu u sv. Jana ve Vrapicích", vytvořeném podle záznamů z Poldiny hutě deset dnů po bombardování, se mělo jednat o 35 mrtvých a 40 zraněných.
Nejmladšími obětmi se stali patnáctiletý Josef Volfík z Pcher a šestnáctiletý Antonín Vyšín z Kročehlav, nejstaršími naopak dvaašedesátiletý Josef Landa z Motyčína a šestapadesátiletý František Šlégr z Kladna.
