O třináctileté Thee z Kladna, která se pohybuje na vozíku, jsme psali v souvislosti s její negativní zkušeností s jízdou kladenským autobusem. S jejím tatínkem Lubošem Krečem jsme hovořili mimo jiné o tom, jak Thea zvládá cesty autobusem a pražskou hromadnou dopravou, a to jak po Kladně, tak i v Praze, kam se třináctiletá slečna zvládne přepravit sama a bez pomoci.
Nedávno jste se vrátili z Dubaje. Jak se vám zde líbilo a jak se cestovalo s vozíčkem?
Dubaj byla zajímavá, ale neodpovídá standardům evropského moderního města, kde by byla možnost se projít v parku. Holky byly ale nadšené. Co se týká cestování letadlem, s tím máme zkušenosti, protože létáme poměrně často. Z českých letišť jsme zvyklí, že je to trochu plynulejší. U letadla musí na vozíčkáře čekat speciální vozíček, kterým se vozíčkář dostane ke svému místu v letadle, protože tam vozík neprojede. To bylo v Dubaji trochu složitější, stalo se, že jsem musel Theu přenést v rukách, což jí není příjemné, protože se na to dívají lidé. Ale vlastně to bylo v pohodě. Let trvá šest hodin, s tím se nedá nic dělat.
Jak se vaše dcera dostává do školy?
Thea studuje na víceletém gymnáziu na Sítné, který navštěvuje i její starší sestra. Do školy jezdí autem. Ráno je ještě s mladším bráchou rozvezu do školy a Thea pak jezdí autobusem ze školy, nebo do Prahy, kde dvakrát týdně navštěvuje angličtinu. Když jezdí do Prahy s kamarádkami, využívá také autobus, protože vlakem je to složitější, nejsou tak bezbariérové jako autobusy. Odpoledne ji někdy vyzvedává děda, my s manželkou jsme v práci, často musí autobusem. Několikrát týdně tedy jezdí sama.
Jak hodnotíte cesty hromadnou dopravou?
Asi každý vozíčkář by vám řekl, že při cestování autobusem zažil nepříjemné, nebo smutně komické situace. Když to vezmeme v průměru, je to v pořádku a není to tak, že by pravidelně čelila příkořím. Tu a tam se ale objeví situace, kdy reakce personálu je taková, že dávají najevo, jak je štve, že musí třeba vyjít ven a musí sklopit plošinu. Je to akce na deset vteřin, ale to, jak se přitom tváří, není moc příjemné. Zrovna včera ale jela v Praze tramvají, pan šofér byl velmi usměvavý, vystoupil a pomohl jí ven a bylo to v pohodě. Je to tedy případ od případu, ale je třeba edukovat šoféry. Nemusí se usmívat, to po nich nikdo nechce, ale měla by to být součást jejich práce a měli by to dělat alespoň trochu důstojně.
Takhle jezdila už v jedenácti. Chce být samostatná. Jede autobusem na Veleslavín, tam jde na výtah a na metro. Dojede na Muzeum a odsud si dojede na angličtinu. Včera večer přijela na Můstek a zjistila, že výtah je zavřený, tak si dojela do Vodičkové na tramvaj a jela na Strahov, kde jsem na ni čekal. Při sněhu se jezdí hůře, to volá dědovi, jestli by pro ni nepřijel. Cestování má ráda, nasadí si sluchátka a je ve svém světě. Už se těší na jaro a léto, až bude cestování komfortnější.
Jak hodnotíte reakci Arrivy na to, že se jejich řidička nezachovala k Thee korektně a odmítla ji vzít?
Myslím, že to dopadlo důstojně. Dozvěděli se o tom od novinářů a omluvili se nám na síti X. Poslali nám obsáhlý e-mail, ve kterém vyjádřili politování. Na výraz omluvy si koupili v našem e-shopu deset triček, takže jsme se s panem Holubem z Arrivy domluvili, že až odečtu náklady na výrobu triček, dám tyto peníze na charitu. Je to jenom další důkaz o tom, že jde o nikdy nekončící běh.
Jak probíhá uzdravování They? Je možné ji podpořit? Hovořil jste například o eshopu
E-shop jede tak nějak na půl plynu. Doprodávají se zbytky a už ho moc nepropagujeme, ale koupit se tam stále trička dají. Jinak uzdravování už v podstatě neprobíhá. Je to už dva a půl roku od nehody a to je už dlouhá doba, šance na medicínský progres není. Možná se něco technologicky změní, čipy, exoskeletony, ale mícha se už neuzdraví. Obecně platí, že Thea musí jako všichni paraplegici cvičit a mít fyzioterapie. Má svoji fyzioterapeutku, což je studentka katedry biomedicíny. Spolu cvičí a Thea dochází na ČVUT, kde mají zajímavé vybavení a stroje, na kterých cvičí. Jezdí také na Slovensko, kam jezdíme cvičit do jednoho fitka do vozíčkáře, jedním ze spolumajitelů je slovenský influencer Bekim Aziri.
Jak jsou pro vás terapie finančně náročné?
Třeba na cvičení peníze dostaneme. Protože se nehoda Thee stala v autě, tak se na to částečně vztahuje pojištění v rámci povinného ručení. Pojišťovna nám velkou část nákladů na cvičení a fyzioterapie proplácí. Věci spojené s logistikou nás něco stojí, ale naštěstí jsme funkční a ekonomicky zajištěná rodina, takže kvůli tomu nejsme v krizi. Jsou určitě mnohem složitější příběhy. Všem říkám, když nás někdo chce podpořit, že náš e-shop už poběží jen pár měsíců a ať se mi lidé spíš ozvou a já je nasměruji na potřebnější rodiny a příběhy. Nejsme bohatí, ale zároveň také ne chudí. Před časem jsme třeba sezvali podnikatele a dražili naše trička. Vybrali jsme tři čtvrtě milionu a pak jsme to rozdělili dalším rodinám, které mají do kapsy hlouběji.
Jak hodnotíte dopravu vozíčkáře hromadnou dopravou na Kladně
Je to čím dál lepší a Thea říká, že to docela jde. Vždycky najdete chodník, kde není udělaný nájezd. Když jde do kina, tak se do velkého sálu nemá šanci dostat jinak, než že ji tam někdo odnese. Spousta škol není připravená, nejsou výtahy, nejsou plošiny. Toho je všude spousta, ale v celku se situace zlepšuje.
